MLADÝ HORAL 2026 – FINÁLE
Překlenula se polovina září a mladí horalové z orlovského oddílu se vydali na Mistrovství České republiky v lezecké všestrannosti. Letošní ročník se uskutečnil v Podkrkonoší, konkrétně v obci Markoušovice – Velké Svatoňovice. Na místo jsme dorazili v pátek večer. Přespali v tělocvičně místní školy.
Ráno po snídani se závodníci nachystali a v 10:54 vyrazili na trasu.
Na stanovišti orientace v terénu měli závodníci za úkol pomocí lavinového vyhledávače najít čtyři lidi uvězněné pod sněhem. U disciplíny uzlování došlo oproti minulým letům ke změně. Uzlovali všichni členové týmu štafetovým způsobem. Slanění následně zvládli všichni bez chyby a mohli se rovnou vrhnout na získávání bodů v lezení. Lanové překážky byly připraveny hned ve třech typech. Zavěšené smyčky a slackline s pomocným lanem byly celkem jednoduché, pořádně nás však potrápila až třetí překážka. Byla postavena ze dvou paralelních slackline jako koleje a závodník musel přejít mezi dvěma stromy, s čímž naši reprezentanti zápolili až do konce časového limitu. U zdravovědy na soutěžící čekala simulovaná situace, kdy jedna slečna upadla do bezvědomí a druhá jí běžela pro pomoc, přičemž si zlomila nohu. Ošetření naši závodníci zvládli na výbornou a vysloužili si pochvalu za jistotu a profesionalitu. Prusíkování a postavení stanu proběhlo bez zaváhání. Jen při balení nám rozhodčí příliš nevěřili, že stan dokážeme zapnout zpátky do původního obalu, ale to ještě neznají Orlovou – ta si totiž poradí se vším😊.
Do cíle jsme dorazili až po 15. hodině. Jakmile jsme popadli dech, následoval výborný guláš, sprcha a zasloužený odpočinek. Večer jsme si ještě užili doprovodný program v podobě balančních desek, parkurového hřiště či nácviku první pomoci ve virtuální realitě. Celý den se báječně vydařil, ráno jsme pak převzali ceny a vydali se na dalekou cestu domů.
Startovné, doprava a nocležné bylo hrazeno z dotace města Orlová.
Hanka a Kamil
Dne 18.9. jsme se vydali v sestavě Jenda, Lada, Jůlinka a Zuzka na cestu na horala do Velkých Svatoňovic Markoušovic. Po 4hodinové únavné cestě jsme se šli zaregistrovat, dostali jsme tašku plnou věcí např. krásná růžová trička, růžové kelímky na pití a cucátka na svačinku. Potom jsme se šli ubytovat v místní škole a připravit ke spánku. Další den jsme brzy ráno vstali, zašli jsme si na snídani a po snídani následovala rozprava k závodu. Pro stáhnutí map.com jsme museli vyjit na kopec, kde byl signál. Potom už jsme se šli obléknout, nasadit speciální ponožky pro štěstí a mohli jsme vyrazit na start.
Vyběhli jsme v 10:54 a naše startovní číslo bylo 33. První tři stanoviště byly kontrolní body, takže jsme je jen proběhli a pokračovali na první stanoviště, a to byla práce s lavinovými vyhledávači. Kvůli tomu, že v lese nebyl sníh, tak nám to moc nešlo, ale nakonec jsme všechny zavalené lavinou našli a mohli jsme pokračovat dál. Druhé stanoviště bylo uzlování, tam jsme předvedli to, co jsme měli natrénované a až na pár chyb se nám to povedlo. Třetí stanoviště bylo slaňovaní, a i přes strach jsme to všichni zvládli na jedničku. Další stanoviště bylo hned vedle slanění a to lezení. Rozhodčí nám vysvětlila pravidla a obtížnosti cest a mohli jsme jít lézt. Zuzka s Jendou odlezli každý 2 trasy a připsali 52 bodů a Lada s Jůlinkou taky odlezly každá 2cesty a připsaly 40 bodů. Celkový součet tedy byl 92 bodů, a s tím jsme byli spokojeni. A tak jsme se vydali na 5 stanoviště, které bylo lanové překážky. Organizátoři si pro nás připravili celkem 3 překážky, které musel každý překonat. První dvě jsme zvládli všichni na první pokus, ale poslední nám dělala problém a kvůli časovému limitu jsme ji nestihli všichni přelézt. Pokračovali jsme dál na šesté stanoviště, to bylo prusíkování. Tam až na malé chybičky a ponaučení, že na jednom prameni lana si musíme udělat tři otočky místo dvou se všem povedlo zazvonit na zvoneček a rychle sjet dolů. Dále jsme běželi na zdravovědu, kde nás čekala připravená scénka. Zdravovědu jsme krásně zvládli a mohli jsme pokračovat na stanoviště osm, což bylo stavění stanu. Stan jsme postavili a složili v rekordním čase a pak už nezbývalo nic jiného než běžet do cíle.
V cíli jsme odevzdali číslo, čip a kartičku a dostali jsme krásné svítící ouška. Pak už jsme spěchali na připravený oběd, který jsme skoro nestihli. Odpoledne jsme se už jen věnovali připravenému programu, a to bylo parkurové hřiště, KPR s virtuální realitou, balanční podložky a vázání ozdob z lan. Při čekání ve frontě na pití jsme poslouchali písničky od kapely, která hrála až do večerních hodin. Nakonec jsme si počkali ještě na výsledky závodu. Skončili jsme na 19. místě. S výsledkem jsme spokojeni, protože všechny disciplíny jsme zvládli. Celého horala jsme si moc užili a už se těšíme na další rok.
Lada