LETNÍ SOUSTŘEDĚNÍ MILOVY

Soustředění Milovy 3.-10.7. 2021

Rok utekl jako voda a náš horolezecký oddíl vyrazil jako každý rok na letní lezecké soustředění. Letos jsme se vypravili na Vysočinu do Milov, kde jsme měli objednané ubytování v penzionu kousek od Milovského rybníku. V sobotu 3.7. jsme vyrazili vstříc novým lezeckým výzvám a dobrodružství. Cesta na Vysočinu je opravdu nádherná. Krajina Vás neskutečně nadchne a pohltí, a tak už cestou jsme vymýšleli, kam všude musíme jít a co vidět. Po příjezdu na ubytování jsme okamžitě vybalili věci a už jsme všichni netrpělivě stáli před budovou, abychom vyrazili prozkoumat Drátník, který jsme chtěli zdolat. Cesta ke skalám byla stále do mírného kopce a celkem nám trvala 20 minut, ale nikomu to nevadilo. Po obhlídce a prozkoumání jsme nadšeně seběhli zpět do kempu a po večeři se těšili na zítřejší první den ve skalách.

V neděli nás po probuzení čekalo nádherné počasí, a tak jsme nelenili a po ranní rozcvičce a snídani vyrazili. Na Orlí stěně jsme se potkali s kamarády z Karvinského oddílu, kteří zde už lezli, a tak jsme se vypravili kousek dál k Zbojnické věži. Trenéři natáhli nádherné čtyři cesty a nechybělo ani slaňování a procvičování uzlů. Naši nejmenší se opravdu činili a ani jednu z natažených cest nevynechali a vše nádherně vylezli. Starší začali pokukovat i po komínu a ploché stěně na Opičí a Kosé věžce a vymýšleli, jak by je vylezli. Jelikož nás, ale už tlačil čas, dohodli jsme se, že se sem zítra vrátíme a nové cesty vyzkoušíme. Po návratu a večeři nás čekaly venkovní hry, do kterých jsme se zapojili úplně všichni, i dospělí.

Na druhý den jsme opět plní očekávání a nadšení vyrazili na Drátník. Cesta s lany na zádech a veškerou výbavou nám do stoupajícího kopce dala v horkém počasí zabrat. Po příchodu se natáhly nové cesty a k tomu se přidaly i ty, které měli vyhlídnuté starší děti. Po nezbytných přípravách a bezpečnostních zkouškách jsme začali lozit. Musím říct, že i ty obtížné cesty naše děti zvládaly skvěle, a i přes první malé neúspěchy to nevzdávaly. Bylo úžasné sledovat jejich boj s cestou a odhodlání zvítězit. I když se nepodařilo složitou cestu všem vylézt, odměny a pochvaly se dočkali úplně všichni a s úsměvem na tváři jsme se vraceli zpět.

V úterý jsme se rozhodli, že vyrazíme na turistiku, abychom si od lezení odpočinuli. Počasí nám přálo, a tak jsme vyrazili na nejznámější a oblíbené turistické místo, na Devět skal (836,3 m). Tento nejvyšší vrchol Žďárských vrchů jsme si nemohli nechat ujít. Cestou jsme trhali borůvky, poznávali hmyz a nechyběla ani užovka či malé žabičky, které hledaly cestu do rybníka. Výlet to byl opravdu povedený a po příchodu zpět do kempu nás čekala Hanka s překvapením v podobě melounu, který jsme s chutí celý snědli.

Další den patřil opět lezení. Čekala nás Orlí stěna, která byla první den obsazena. Opět byl výstup ke skalám náročný, ale to už k tomu patří. Po příchodu trenéři namysleli čtyři nádherné cesty a šli je nachystat. Ostatní se připravovali nebo procvičovali si uzlové dovednosti. Za chvilku byly cesty připraveny a začalo se lozit. Každá cesta byla přes 30 m dlouhá, a tak bylo lezení opravdu náročné na výdrž. Skála však nabízela krásné možnosti úchytů a stylu lezení. Naši mladší se nenechali zastrašit a všichni do jednoho na vrchol vylezli. Opravdu neskutečná podívaná a hrdost v nás pomocných a hlavních trenérů byla, když se každý svěřenec dostal na vrchol skály. Překonaný strach a únava se před očima začali ztrácet a v každém z nich jsme mohli vidět radost, sílu a vítězství. Po odlezení všech cest se starší děti učily s trenéry, jak se cesty ruší a vše si i vyzkoušely a my ostatní pomalu balili.

V noci na čtvrtek nás zastihly silné bouřky a počasí se hodně zhoršilo. Na skály jsme nemohli, a proto jsme rozhodli navštívit umělou lezeckou stěnu v nedalekých Pardubicích. Zde jsme strávili celý den a stálo to za to. Po návratu jsme si odpočinuli a po večeři ještě děti čekala příprava na Horala, který se bude konat v září nedaleko Brna. Trenéři pojali přípravu v podobě hledání pokladu, a tak nebylo o zábavu nouze. Prusíkování, zdravotní dovednosti, drytooling, překážky či uzly daly některým zabrat, ale nakonec všichni vše zvládli a sladký poklad našli. V noci opět přišly silné bouřky a nám bylo jasné, že následující den na Čtyři Palice, kde jsme chtěli lézt, nebudeme moci jít. Bohužel počasí nám nepřálo.

Ráno bylo okolí promočené, skály mokré a lezení nemožné. Tak jsme se rozhodli připravit dětem dvou etapovou bojovou hru s fáborky a opékání špekáčků. Dopoledne trenéři nachystali 1. etapu, která se odehrávala v okolí penzionu. Děti se popraly s hlavolamy, ochutnávkou poslepu, zdvihy, překážkami, zdravoťárnou, aj. Pak už se chystal oheň na slíbené špekáčky. Po obědě se pletly náramky a dospělí zatím nachystali 2. etapu hry. Pak se vyrazilo po skupinkách dle mapy za splněním všech nachystaných úkolů a že jich nebylo málo. Cesta vedla lesem směrem na Čtyři palice a všechny čekalo 10 úkolů. Hra nás tak pohltila, že jsme málem nestihli večeři, ale naše rychlá spojka vše vyřešila a večeři nám posunula😊. A tak jsme si i přes nepřízeň počasí den užili.

V sobotu nás už čekala cesta domů. A protože jsme včera nemohli vyrazit na Čtyři palice, rozhodli jsem se, že se stavíme cestou zpět ještě v Brně a zalozíme si na umělé Hudy stěně. Parádní nápad!!! Každý si vyzkoušel lezení v převisu, boulder a spoustu dalších cest. Není divu, že cestou zpět všichni kromě řidičů spali😊. Toto soustředění bylo opravdu povedené, a i když nám na konci počasí nepřálo, všichni od nejmenších až po dospělé jsme si ho užili a už teď se těšíme na to další😊.

Líbí se ti?