Archiv rubriky: Soustředění

SOUSTŘEDĚNÍ BLATINY 2018

Soustředění horolezecké mládeže na Blatinách

konalo se v termínu od 1. 7. 2018 – 8. 7. 2018 a zúčastnilo se ho 12 mládežníků z Horolezeckého klubu Gymnázia Orlová, 6 dospělých z toho 1 Instruktor proškol. ČHS.

Ubytování a stravování pro mládež bylo zajištěno v chatkách  penzionu Solitary. V areálu byly pro děti různé atrakce – trampolíny, průlezky, hřiště což jsme využívali po celou dobu soustředění.

Mládež si rozvíjela teoretické znalosti, které získaly při výcviku na umělé stěně tentokrát v praxi na skalách s názvem Drátník. Procvičovali a upevňovali si  uzlování, osmičkový uzel, lodní uzel, půlloďák, vůdcovský uzel atd., pojmenovávaly a určovaly horolezecké pomůcky a vybavení, v topografii určovali azimut, byly vedeny k práci s mapou, určovaly topografické značky. Ve zdravovědě si vyzkoušeli, první pomoc při pádu, zlomenině, jak funguje záchranný systém atd.

Učily se pracovat s horolezeckým průvodcem, určovali jednotlivé části masívu, učily se zakládat horolezecké pomůcky, procvičovali si slaňování s kyblíkem a prusíkem a především lezly v částech Opičí věžka, Indiánská věž, Zbojnická věž, Dromedár, Sokol, Otoman.

Zvyšovaly si svou fyzickou zdatnost pravidelnou ranní rozcvičkou a večerním zdoláváním překážkových drah, což umožňovaly prostory v areálu penzionu a jeho okolí, pohybovými hrami – s míči, létajícím talířem, lanem. Uspořádal se pro ně orientační běh v okolí Drátníku s plněním úkolů z topografie, zdravovědy, uzlování, rostlinopisem a mineralogii, uskutečnila se i noční orientační hra. Jeden den byl bez lezení, tak vyrazily na turistický výlet na Malinské skály a zpět se vracely přes Samotím. Týden utekl jak voda v řece a loučili jsme se se skalami i krásným prostředím lesů a vod.

Toto soustředění by se nemohlo uskutečnit bez finanční pomoci ČHS a Městského úřadu Orlová.

zpracovala: Šárka Návratová

Velikonoční lezení – Slovinsko

Velikonoční útěk za lezením

Je středa, 12. dubna a 4 plně naložená auta postupně vyrážejí do noci na 800 km dlouhou cestu, která nás dovedla až ke Slovinskému pobřeží a úžasným lezeckým oblastem jako je Osp, Mišja Peč a Črni Kal. Každý už si nejspíš dokáže představit, jak vypadaly následující 4 dny, ale pro jistotu: Lezení, lezení, lezení a lezení.

Hned jak jsme se ve čtvrtek ráno všichni – 19 lezců všech věkových kategorií – sešli v našem útočišti, hostelu Xaxid ve vesničce Zazid, už jsme startovali auta na výjezd do pár minut vzdáleného Črni Kalu. Počasí nám naštěstí přálo a žádné lano tak nezůstalo smotané. Někteří z nás se vrátili do známého prostředí, jiní se teprve seznamovali s touto vápencovou oblastí. Tak jako tak jsme pěkných pár minut strávili zkoumáním průvodce a vybíráním těch nejhezčích cest.

Na Velký pátek jsme dále pokračovali s lezením v Kalu, kde nás výhledy na Koper, Terst a viadukt mezi nimi opět nezklamaly a odpoledne, když už měli všichni dost vytahané ruce, jsme vyrazili ještě na procházku (do pěkně strmého kopce) do Ospu, kde jsme se mohli inspirovat výkony lezců v neuvěřitelných cestách a taky jsme si vyhlídli něco do budoucna. Jeskyně byla bohužel opět bez vody, ale ani to nám nezabránilo ve fantazírování, jaké to asi je, lézt tady, s křišťálovou vodou pod sebou a expreskami visícími ze stropu nad sebou.

Sobota s sebou přinesla deštivou bouři a po velké poradě (která moc nevyřešila)a následném rozhodnutí jednoho jedince jsme vyrazili za hranice na jih do Chorvatska. Rovinj byl plný lezců všech národností, racků pózujících fotografům, ale hlavně byl plný slunečného počasí a krásných cest, takže nejeden z nás se dokonce opálil. A moře pod skalami nás celou dobu vysloveně volalo, abychom do něj vlezli, a tak to ti odvážnější z nás přece jen udělali a koupali se v dubnu v moři.

V Neděli ráno jsme s potěšením zjistili, že deštivé mraky už odešly a my tak mohli pokračovat s lezením v Črni Kalu. Byl to poslední den našeho lezení tady a tak jsme na konci mohli započít velké sčítání odřenin, škrábanců a modřin, které si s sebou odvezeme domů. Večer se konala noční stezka pro mladší účastníky plná úkolů převážně zaměřených na pobyt v přírodě, která sice byla narušena několika deštivými přeháňkami, ale i přesto si ji užili.

O Velikonočním pondělí se všichni probudili dříve než obvykle – snad za to mohla vůně palačinek na snídani, ale taky to mohl být křik všech holek, protože kluci si našli jalovec, a ten opravdu štípe. Poté co se rozdaly všechny velikonoční vajíčka, snědly se palačinky a dobalily se poslední tašky, byl čas vyrazit domů. Někteří jsme to ještě vzali zajížďkou přes Koper, kde jsme se naposledy pokochali mořem a zašli na oběd do zdejší pizzerie. Pak už jsme se jen nasoukali zpátky do auta a hurá domů.

Hanka

„Rzedkowice“ 2016

„Rzedkowice“ 2016

Letos jsme známý rzedkowický camp vyměnili za Podlesice, vesničku asi 5 kilometrů dál do Jury. Jednak kvůli obsazenosti zkraje prázdnin, druhak kvůli blízkosti zatím nijak důkladně prozkoumaných skal. Podlesický kemp je veliký, spousta místa, jen na ty záchody a pro vodu jsme nachodili kilometry každý den – no, to je tak když někdo chce mít soukromí vzadu v koutku… Sjely se zas party z Orlové, Ostravy, Havířova a okolí, mládež i dospělí. Nejčastěji jsme byli na skalkách přímo nad kempem, deset minut pěšky, oblast se jmenuje Gora Zborów – letos vzhledem k počasí, které bylo přes den bezdešťové a teplé, ale ne horké, nám ani nevadilo, že většina zajímavých cest je na jižních stěnách, dalo se na nich lézt i přes den. Tahali, lezli na druhém, slaňovali… a když bylo moc horko chladili se v blízkém rybníku, nebo se přesunuli na lesní skály oblasti Gora Koloczek, Skala se Spadajacymi Gwiazdami, Ptak. Také na Apteku jsme lezecky „nakoukli“, ale to nás vyhnal nečekaný chlad a výjimečně déšť. Děti si vyzkoušely místní lanové centrum, no a samozřejmě jsme podnikli i pár výjezdů na skály mimo pěší dosah – Lutowiec (pro nás nové místo) a samozřejmě osvědčené Rzedkowice – Zegarowa atd.

Bedkowská dolina

Bedkowská dolina 13.-19.8.2016

Z polských skal jsem zatím poznal ty v okolí Rzedkowic a Podlesic. O Bedkowské dolině jsme už slyšeli od Janošů, kteří tam mají ledacos prolezeno. V srpnu jsme se tam s mámou vydali hned dvakrát. Jednou jen na dva dny, jen tak na kukačku, to jsem lezl na Sloní dupě a v Bolechowicích. Podruhé jsme se tam zdrželi týden a bylo to úplně skvělé. Pustil jsem se do cesty obtížnosti 7c, protože jsem v ní viděl nějakého polského kluka, který mohl být jen o něco starší než já. Cesta se mi zalíbila, tak jsem ji zkusil taky. Nejdřív jsem zkoušel jednotlivé kroky a pak je spojoval. Cestu (Murarz 7c) jsem přelezl a měl jsem z toho velkou radost. Lezl jsem ještě spoustu dalších cest a určitě se do té oblasti rád znova podívám.

Adam A.

Istria 2016

Soustředění Istria 2016

Letos jsme se rozhodli termín soustředění na Istrii přizpůsobit chorvatské kamarádce, se kterou se často potkávám na závodech. Ubytovali jsme se v Medveji, protože jsme zjistili, že poblíž kempu je nová parádní lezecká oblast. Sobotu jsme strávili se stejně dlouhou, širokou a bystrozrakou kamarádkou Larou Kmoch na jejím domácím hřišti – ostrově Krk. Lezli jsme hlavně ve 35 m vysoké východní stěně Portafortuna. Podařilo se mi vylézt i krátkou cestu La Roux direct 8a. V neděli ráno jsme hledali novou oblast Medveja. Přístup je tam krkolomný a dá se lozit jen ráno, protože je otočená na západ. V pondělí jsme vyzkoušeli sektor Knezgrad. Cesty tam jsou nádherné, ale chyty strašně ostré. Rozhodla jsem se, že tady letos lozit nebudu. Taťka ještě zaběhl na sektor Stribog, kde je úplně jiný typ cest. Další den jsme se blíže podívali na skály kolem městečka Brseč. Jsou tam i 60 m dlouhé cesty přímo od hladiny moře. Opět jsme vyzkoušeli lezení nad vodou (DWS) i skoky z 10 m. Ve středu jsme se přesunuli na Ostrov Krk, kde nás čekalo každodenní lezení v oblasti Portafortuna, lezli jsme hlavně odpoledne. Dařilo se mi hodně cest na OS včetně Trlica 7b+, byla jsem šťastná. Naopak nejvíce mě naštvalo, že jsem u poslední presky přišla o OS cesty Hamsterdam 7c. Těšila jsem se, že v sobotu přijede Lara a poslední dva kroky mi ukáže. Přijela, ale v cestě se trápila ještě více než já. Něco mi chorvatsky poradila a já pak ty poslední kroky dlouho zkoušela. Nakonec se povedlo, do cesty jsem nalézala těsně před setměním a vyšlo to. Mám další krásnou 35 m cestu. V neděli ráno začalo pršet, tak jsme to vzali ještě přes Črni Kal, kde jsem vylezla Zidarska Poc 7a OS. Sestra Mari si také vylezla hodně krásných cest na prvním a pár cest na druhém konci lana.

Počasí nám vyšlo a lezení bylo perfektní. Jsem ráda, že jsme si dobře zalezli.

Letní lezení – Jura

Letní lezení – Jura Krakowsko Częstochowska

Před pár léty jsme strávili několik dnů lezeckého soustředění ve výhni jižních stěn Rzędkowických skal. Akce na nás zanechala tak silný dojem, že jsme začali poznávat jednotlivé oblasti polské Jury.

Čtvrtý červencový víkend našla naše skupinka 5 dospělých a 6 dětí útočiště kolem hradu Ogrodzieniec. Páteční podvečer jsme se aklimatizovali na 25 m vysoké skále Gołębnik. Sobotní ráno jsme se prošli na lokalitu Góra Birów. Po rozlezení na skalce Lipie, následovalo zdolávání nádherných členitých cest v západní stěně Turnia Nad Obozem a odpoledne přesun do severní stěny Wielki Filar, kde jsme již museli používat lana dlouhé minimálně 70 m. Nedělní dopoledne jsme strávili ve stínu skal Adept a Okiennik. Rozloučení nás čekalo na skále Ratusz (česky – radnice).

Většina dětí byla naladěná k lezení na prvním konci a nadšení jim vydrželo celý víkend. Někteří dospělí předávali zkušenosti dětem, jiní od nich čerpali pozitivní energii. Zalezli si všichni, dokonce free solo s foťákem v ruce.

Jura Krakowsko Częstochowska se pomyslně dělí na část severní, centrální a jižní, najdeme zde lezení v obtížnosti do 11 UIAA, cesty tradiční i sportovně odjištěné. Výše popsané oblasti Podzamcze a Bóra Birów se nacházejí v centrální části Jury asi 120 km od hranice s ČR.

Účastníci: Marcel, Alesh a Jára family

MJ

RUDOLFSHÜTTE 2016

Soustředění RUDOLFSHÜTTE 2016

V roce 2005 jsme poprvé navštívili Berghotel Rudolfshütte situovaný v oblasti ledovce Weisssee (Vysoké Taury) ve výšce 2315 m. Ideální základna pro skialpinismus, jízdu ve volném terénu a lezení. I Markétce se tam tenkrát líbilo. Součástí hotelu je velká lezecká stěna vhodná pro začátečníky i pokročilé. Od roku 2012 jsme začali využívat zdejšího zázemí k přípravě na lezeckou sezónu. Od 23. do 30. 1. 2016 byly dny nabité lyžováním, lezením, posilováním, plaváním a většinou zakončeny saunou. Počasí nám přálo, dokonce i sníh napadl týden před příjezdem.