MILOVY 2022

Letošní soustředění se konalo opětovně v Milovech, kde se nám loni líbilo, ale díky nepřízni počasí jsme nestihli odlézt vše, co okolní skály nabízí. Po příjezdu a ubytování jsme se šli podívat na skalní masiv Drátník, který je ideální na rozlezení. U skal jsme byli překvapeni pohledem, že jsou okolní stromy, na kterých jsme měli minule uvázané hamaky, pokácené. Zašli jsme se podívat i nahoru na skálu. Výhled to byl parádní. Po příchodu do penzionu na nás čekala večeře. Zdlábli jsme ji a do večerky jsme si ještě stihli zahrát fotbálek. Pak už sprcha a honemky do postýlky, ať máme dost sil na zítřek.

Ráno po snídani jsme si zabalili lezení a vydali se na malý Drátník. Velcí popadli lana a spolu s trenéry je šli nachystat na lezení. Musíme je pochválit, že všechny lana byly zajištěny na 1*. Ostatní mezi tím nachystali hamaky na stromy, které zbyly. Konečně se mohlo jít lozit. Jako první nedočkavec se projevil Bobo. Hned se pustil do zdolání cesty na Zbojnické věži. Jako další se honem nasoukal do sedáku Dan a vydal se směrem vzhůru na Indiánské věži. Pak se přidali i ostatní. Děti lezli všechny úžasně a překonávali sami sebe. Odpoledne už byli mladší unavení, tak šli pomalu zpátky na ubytovnu. Cestou sbírali borůvky a u potoka se zastavili na osvěžení nožek. Tam je došli starší, kteří mezi tím sbalili lana a vydali se taky na cestu dolů. Před večeří jsme ještě využili krásného letního dne a šli jsme se okoupat v Milovském rybníku. Po večeři jsme hráli deskové hry. Na večer se někteří táborníci vydali do lesa spát v hamakách. Pro některé to bylo úplně nové dobrodružství.

V noci bylo chladno. Nocležníci v hamakách, kteří neměli teplé spacáky, se ráno vrátili lehce prochladlí. Po snídani jsme se rozdělili. Velcí se vydali směr Čtyři palice pěšky a malí ještě chvíli počkali, naložili se lana a materiál do auta a vyvezli se kousek pod Palice autem. Tam si přišli pro materiál velcí. Nejstarší pod dohledem trenérů šli opět jako předešlý den nachystat lana. Už se z nich stávají opravdoví horolezci. Vše splnili na výbornou. Tentokrát se jako správní parťáci ukázali Dan s Bobem, kteří se hned domluvili. Bobo šel jistit Dana na palici jménem Sfinga. Velcí slanili z vršku paličáka a mohlo se začít lozit na všech třech lanech, co byly k dispozici. Dětí se střídali jak na běžícím páse a kdo zrovna nelez,l tak se učil vázat lano do panenky. Kolem poledního se náhle zatáhlo a začalo krápat. Někteří odnášeli věci pod stromy a další stahovali lana. Než jsme lana sbalili bylo po dešti. Díky tomu, že skála byla rozpálená a deštík nebyl až tak vydatný, tak uschla rychlostí blesku a my mohli pokračovat v lezení. Někteří se totiž na skálu ani nedostali. Tentokrát šel nahoru i Bobo, ať si za odměnu slaní, když dole suprově jistil a motal lano. Lana byla hozená dole tentokrát rychlovkou, protože nahoře to bylo nachystáno. Takže jupí, honem se navázat a lozit. K lezení se už dostala i Adélka, Maruška, Zuzka a taky Ondra s Břeťou. Když malí odlezli, tak jsme se zase sbalili a šli dolů. Na velké zbylo rušení a balení. Než došli na ubytovnu, byli už mladší osprchovaní a hráli hry. Večer padli všichni do postelí dobrovolně a usnuli jak Růženky.

V úterý byl hlášený celodenní déšť. Děti si místo lezení daly do batůžku plavky a jelo se do Ždáru nad Sázavou na bazén. Horolezci se nezapřou. Na bazénu si našli malou stěnku s chyty, která byla přímo ve vodě. Divoká řeka měla taky úspěch. Po bazénu jsme se stavili na pizzu a kebab a pak hurá do penzionu. K večeru už přestalo pršet, proto se někteří šli projít s Lakym. Ti, co nešli vyráběli vlajku. Každý navrhl, co se mu nejvíc líbí na soustředění a výsledek byl opravdu pěkný. Večer se děti prostřídali a do práce na vlajce se pustili starší.

Vzhledem k včerejšímu dešti se dneska na skály nemohlo. Náhradní program tedy byl procházka na lovecký zámeček Karlštejn, který byl vzdálený nějakých 7 km. Na zámeček jsme došli všichni, ale při zpáteční cestě se už některým nechtělo, a tak Adélka, Maruška, Zuzka, Jeník, Lada, Dan, Lucka a Světlanka šli kratší cestou. Skupinka Evka, Kamča, Honza a Bobo to vzali delší cestou přes 4 palice. Břeťa s Ondrou se cestou ze zámečku oddělili a zašli ještě na kešky. Večer Jarka nachystala stezku odvahy. Takže jsme se mohli i krásně bát. Za odměnu měli děti odznáček schovaný pod starým pařezem. Po návratu jsme se svalili do postýlek a hned usnuli.

Čtvrteční ráno jsme se vydali na velký Drátník. Skála nám krásně oschla, takže hurá můžeme lozit. Tentokrát se lana rozdala mladším. Ať si zkusí, co mají velcí za práci, když lana nosí. Maruška neposlechla dobrou radu Hanky, že se nemá loudat a má jít s ostatními, aby ji mohl někdo vystřídat v nesení lana. Musela ho nést celou cestu sama. Byla to fuška, ale zvládla to. Pod skalami se už velkoši sami nachystali, aby mohli natáhnout lana. Jsou už prostě samostatní. Takže čtyřka Evka, Kamča, Lucka a Honza je parta, která se během soustředění secvičila téměř k dokonalosti. Než čtveřice dorostenců nachystala lana, tak si zbytek dětí přehodil lano přes větev na prusíkování. Zábava na čas, kdy není volné lano byla zajištěna. Kdo nelezl a byl odpočatý mohl prusíkovat. Když všichni odlezli, co měli tak jsme se zase rozdělili a postupně šli dolů. Na večeři na nás čekalo kuře na paprice. Po večeři jsme si prošli určování stromů. Kdo určil 9 stromů mohl ven a plnit další disciplíny jako laserové bludiště, chůze po slackline, drytooling a vázání uzlů jednou rukou. Po příchodu z lesa se udělalo špatně některým dětem. První myšlenka byla, že to přepískly u večeře a přejedly se. Potom, co se přidávaly další bylo jasné, že zažijeme bezesnou noc. Nicméně děti máme skvělé, a i tuto vypjatou situaci zvládli a dospěláci samozřejmě taky.

Po noci, kterou jsme strávili většinou na chodbě a s kýblem po ruce bylo jasné, že na lezení do Kuřimi se nepojede. Tak se po snídani vzali na výlet aspoň děti, kterým v noci nebylo špatně a zajeli jsme do Domu přírody CHKO Ždárských vrchů v Krátké. Zbytek polehával, hrál hry Bang a Uno nebo se koukali na pohádky. K večeru už bylo všem dobře, tak se šli kolem rybníka projít i lazaři. Po procházce jsme se začali balit neboť tento „odpočinkový“ den byl náš poslední v Poslední míli.

Na snídani už jsme šli zase všichni. Dobalily se věci, rozdaly odměny. Batožiny nanosit do aut a hurá domů. I když nevím? Nikomu se domů moc nechtělo a klidně bychom si pobyt prodloužili. Bohužel to nejde. Tak nám nezbývá nic jiného než se těšit zase na příští rok.

Luboš a Hanka

Na letošní letní soustředění byla zakoupena nová lana a jistící karabiny z finančního daru ZAME granty od firmy LIBERTY Ostrava. Děkujeme!