Velikonoční útěk za lezením

Je středa, 12. dubna a 4 plně naložená auta postupně vyrážejí do noci na 800 km dlouhou cestu, která nás dovedla až ke Slovinskému pobřeží a úžasným lezeckým oblastem jako je Osp, Mišja Peč a Črni Kal. Každý už si nejspíš dokáže představit, jak vypadaly následující 4 dny, ale pro jistotu: Lezení, lezení, lezení a lezení.

Hned jak jsme se ve čtvrtek ráno všichni – 19 lezců všech věkových kategorií – sešli v našem útočišti, hostelu Xaxid ve vesničce Zazid, už jsme startovali auta na výjezd do pár minut vzdáleného Črni Kalu. Počasí nám naštěstí přálo a žádné lano tak nezůstalo smotané. Někteří z nás se vrátili do známého prostředí, jiní se teprve seznamovali s touto vápencovou oblastí. Tak jako tak jsme pěkných pár minut strávili zkoumáním průvodce a vybíráním těch nejhezčích cest.

Na Velký pátek jsme dále pokračovali s lezením v Kalu, kde nás výhledy na Koper, Terst a viadukt mezi nimi opět nezklamaly a odpoledne, když už měli všichni dost vytahané ruce, jsme vyrazili ještě na procházku (do pěkně strmého kopce) do Ospu, kde jsme se mohli inspirovat výkony lezců v neuvěřitelných cestách a taky jsme si vyhlídli něco do budoucna. Jeskyně byla bohužel opět bez vody, ale ani to nám nezabránilo ve fantazírování, jaké to asi je, lézt tady, s křišťálovou vodou pod sebou a expreskami visícími ze stropu nad sebou.

Sobota s sebou přinesla deštivou bouři a po velké poradě (která moc nevyřešila)a následném rozhodnutí jednoho jedince jsme vyrazili za hranice na jih do Chorvatska. Rovinj byl plný lezců všech národností, racků pózujících fotografům, ale hlavně byl plný slunečného počasí a krásných cest, takže nejeden z nás se dokonce opálil. A moře pod skalami nás celou dobu vysloveně volalo, abychom do něj vlezli, a tak to ti odvážnější z nás přece jen udělali a koupali se v dubnu v moři.

V Neděli ráno jsme s potěšením zjistili, že deštivé mraky už odešly a my tak mohli pokračovat s lezením v Črni Kalu. Byl to poslední den našeho lezení tady a tak jsme na konci mohli započít velké sčítání odřenin, škrábanců a modřin, které si s sebou odvezeme domů. Večer se konala noční stezka pro mladší účastníky plná úkolů převážně zaměřených na pobyt v přírodě, která sice byla narušena několika deštivými přeháňkami, ale i přesto si ji užili.

O Velikonočním pondělí se všichni probudili dříve než obvykle – snad za to mohla vůně palačinek na snídani, ale taky to mohl být křik všech holek, protože kluci si našli jalovec, a ten opravdu štípe. Poté co se rozdaly všechny velikonoční vajíčka, snědly se palačinky a dobalily se poslední tašky, byl čas vyrazit domů. Někteří jsme to ještě vzali zajížďkou přes Koper, kde jsme se naposledy pokochali mořem a zašli na oběd do zdejší pizzerie. Pak už jsme se jen nasoukali zpátky do auta a hurá domů.

Hanka

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC