„Rzedkowice“ 2016

Letos jsme známý rzedkowický camp vyměnili za Podlesice, vesničku asi 5 kilometrů dál do Jury. Jednak kvůli obsazenosti zkraje prázdnin, druhak kvůli blízkosti zatím nijak důkladně prozkoumaných skal. Podlesický kemp je veliký, spousta místa, jen na ty záchody a pro vodu jsme nachodili kilometry každý den – no, to je tak když někdo chce mít soukromí vzadu v koutku… Sjely se zas party z Orlové, Ostravy, Havířova a okolí, mládež i dospělí. Nejčastěji jsme byli na skalkách přímo nad kempem, deset minut pěšky, oblast se jmenuje Gora Zborów – letos vzhledem k počasí, které bylo přes den bezdešťové a teplé, ale ne horké, nám ani nevadilo, že většina zajímavých cest je na jižních stěnách, dalo se na nich lézt i přes den. Tahali, lezli na druhém, slaňovali… a když bylo moc horko chladili se v blízkém rybníku, nebo se přesunuli na lesní skály oblasti Gora Koloczek, Skala se Spadajacymi Gwiazdami, Ptak. Také na Apteku jsme lezecky „nakoukli“, ale to nás vyhnal nečekaný chlad a výjimečně déšť. Děti si vyzkoušely místní lanové centrum, no a samozřejmě jsme podnikli i pár výjezdů na skály mimo pěší dosah – Lutowiec (pro nás nové místo) a samozřejmě osvědčené Rzedkowice – Zegarowa atd.

OŽ

Bedkowská dolina 13.-19.8.2016

Z polských skal jsem zatím poznal ty v okolí Rzedkowic a Podlesic. O Bedkowské dolině jsme už slyšeli od Janošů, kteří tam mají ledacos prolezeno. V srpnu jsme se tam s mámou vydali hned dvakrát. Jednou jen na dva dny, jen tak na kukačku, to jsem lezl na Sloní dupě a v Bolechowicích. Podruhé jsme se tam zdrželi týden a bylo to úplně skvělé. Pustil jsem se do cesty obtížnosti 7c, protože jsem v ní viděl nějakého polského kluka, který mohl být jen o něco starší než já. Cesta se mi zalíbila, tak jsem ji zkusil taky. Nejdřív jsem zkoušel jednotlivé kroky a pak je spojoval. Cestu (Murarz 7c) jsem přelezl a měl jsem z toho velkou radost. Lezl jsem ještě spoustu dalších cest a určitě se do té oblasti rád znova podívám.

Adam A.

Soustředění Istria 2016

Letos jsme se rozhodli termín soustředění na Istrii přizpůsobit chorvatské kamarádce, se kterou se často potkávám na závodech. Ubytovali jsme se v Medveji, protože jsme zjistili, že poblíž kempu je nová parádní lezecká oblast. Sobotu jsme strávili se stejně dlouhou, širokou a bystrozrakou kamarádkou Larou Kmoch na jejím domácím hřišti – ostrově Krk. Lezli jsme hlavně ve 35 m vysoké východní stěně Portafortuna. Podařilo se mi vylézt i krátkou cestu La Roux direct 8a. V neděli ráno jsme hledali novou oblast Medveja. Přístup je tam krkolomný a dá se lozit jen ráno, protože je otočená na západ. V pondělí jsme vyzkoušeli sektor Knezgrad. Cesty tam jsou nádherné, ale chyty strašně ostré. Rozhodla jsem se, že tady letos lozit nebudu. Taťka ještě zaběhl na sektor Stribog, kde je úplně jiný typ cest. Další den jsme se blíže podívali na skály kolem městečka Brseč. Jsou tam i 60 m dlouhé cesty přímo od hladiny moře. Opět jsme vyzkoušeli lezení nad vodou (DWS) i skoky z 10 m. Ve středu jsme se přesunuli na Ostrov Krk, kde nás čekalo každodenní lezení v oblasti Portafortuna, lezli jsme hlavně odpoledne. Dařilo se mi hodně cest na OS včetně Trlica 7b+, byla jsem šťastná. Naopak nejvíce mě naštvalo, že jsem u poslední presky přišla o OS cesty Hamsterdam 7c. Těšila jsem se, že v sobotu přijede Lara a poslední dva kroky mi ukáže. Přijela, ale v cestě se trápila ještě více než já. Něco mi chorvatsky poradila a já pak ty poslední kroky dlouho zkoušela. Nakonec se povedlo, do cesty jsem nalézala těsně před setměním a vyšlo to. Mám další krásnou 35 m cestu. V neděli ráno začalo pršet, tak jsme to vzali ještě přes Črni Kal, kde jsem vylezla Zidarska Poc 7a OS. Sestra Mari si také vylezla hodně krásných cest na prvním a pár cest na druhém konci lana.

Počasí nám vyšlo a lezení bylo perfektní. Jsem ráda, že jsme si dobře zalezli.