19.10.2014 první 9- UIAA

Volné pokračování knihy Polská Jura, článku „11.10.2014, Apteka “. Podzim je nádherné období. Jednu říjnovou sobotu kolem skal padalo žluté a červené listí. Maki si takticky oblékla zelený dres, ten přece nemůže opadávat! S dobrou náladou se hned vrhla do cesty, na kterou se celý týden těšila. A co myslíte? Ano, poslala cestu Klasztor Koszalin hodnocenou VI.4 (9-) stylem PP. My ostatní jsme se bavili na Ścianka aptekarzy VI (6), Warinat T V.1 (7-), Samotność Solisty (Gencjana) VI+ (6+) a UKAz carski VI.3 (8) a užívali jsme si do sytosti.

20.10.2014 další úrověň?

Máme formu, co s tym zrobime? Přijali jsme pozvání kamarádky Martynky do oblasti Dolina Bolechowicka. Cesta Chiński maharadža VI.5 (9+) z roku 1985 je oblíbeným cílem malých polských lezců. Vstávali jsme brzy, ale Martynka byla v cestě dříve. Rozlezli jsme se tedy na protějších skalách. Sluníčko hřálo a my se rozlezli na cestách Rysa Wallischa V- (5-), Filar Wallischa VI.1 (7-), Krwawa pieść V (5) a Ryski nad tablica VI+ (6+).  Chiński maharadža je cesta orientovaná na SVV a brzy se dostala do stínu. Maki s Martynkou střídavě pokusovaly a vymýšlely kroky. I v péřovce a čepici byla při jištění zima. Domů jsme odjížděli s pocitem dobře odvedené práce a natěšeni na jarní lezení. To jsme ještě nevěděli, jaké překvapení přinese další víkend.

11.10.2014 nás zachránila „lékárna“.

Konečně přišel podzimní víkend s výhledem na stabilní počasí. Kolegové z Varšavy jedou na jih a my jedeme naproti. Skála s poctivě vybranou cestou se však začala potit. Museli jsme vymyslet náhradní plán. Volba padla na jižní stěnu Apteka (průvodce JURA 2, Skaly Podlesickie). Maki a Kostek nelenili, vybrali si z nabídky nejtěžších cest. Vzájemně si radili a vymýšleli, kudy to pustí. Spolupráce přinesla ovoce, cesty se podařilo nakrokovat, ale na ostrý pokus už nezbyly síly. Doprovod se také nechal vyprovokovat k velkým výkonům a zkusil pár cest obtížnosti VI.1 až VI.3. Nejvíce překvapila Mariánka, v poslední době oplývá chutí do lezení a sledujeme neskutečné pokroky. Neděle měla patřit zopakování kroků a finálním přelezům. Vybrané cesty však odolaly a na „lékárnu“ se rádi vrátíme posbírat pytle.

Tyto podzimní prázdniny si budeme pamatovat, vůbec  poprvé jsme měly možnost podívat se do vyhlášené lezecké oblasti, do Ospu. Během čtyř nádherně slunečných dnů se udělal velký kus práce, posbírala hezká řádka zkušeností. První den jsme byly lézt přímo v Ospu, šlo především o to, aby se Eliška rozlezla a vyzkoušela, jaké to bude. A bylo to dobré, na OS přelezla 6 cest obtížnosti 6a – 6c, na Flash si dala cestu Sužnji Vertikale za 7a.

Další dny jsme již trávily v Mišja Peči, kde se Ela setkala s pořádným lezením. Měly jsme možnost vidět dost velmi dobrých lezců, kteří drtili 8c a více, také se tam prohnaly skupiny mladých Slovinců a Němců, kteří taky dávali jednu cestu za druhou. El ten den začala rozlezovou, velmi oklouzanou Pečenicou 6b+ na OS, pak na druhý pokus přelezla vyhlášenou Danger Zone 7a PP. Chtěla si zkusit něco těžšího, tak vlezla do Flash Dance za 7c, celou cestu si nakrokovala a rozhodla se, že si ji nechá na příště. Je to krásně převislá, silová cesta, na kterou celý den vytrvale svítilo slunce. Tento den ještě vyšel čas i síly, aby se Eli pustila do cesty za 7b s názvem Tortuga. Dávala ji moc hezky, ale v jednom nepřehledném místě vypadla, takže si cestu dolezla a odcházela ze skal s tím, že ji přeleze další den.

Místo restu jsme se i třetí den vydali do skal, Eliška byla nadšená a natěšená. Rozlezla se v Hrenovce za 6b+ na OS a v hlavě už měla přelez včerejší Tortugy. Ale bylo třeba se rozlézt pořádně, tak se ještě pustila do vyhlášené krásné a záludné cesty Sreča Vrtnice 7a+. A dala ji na OS! To ji nakoplo a ve výborné náladě přelezla Tortugu 7b RP.  Hned vedle Tortugy se Ele zalíbila cesta podobného charakteru, opět převislá a silová, o stupínek těžší Durango. Pustila se do ní a vypadla při výlezu z převislé části, trochu rozladěná, ale odhodlaná překonat ji ještě ten den. To se taky podařilo a po malé pauze, kdy své vesměs  jen jistící mámě (aby si taky něco vylezla) natáhla na OS Jožetovu 6a, Durango 7b+ druhým pokusem přelezla systémem RP. A protože ještě zbyly síly a trochu času, rozlezla a rozkrokovala si El cestu, po které pokukovala od první chvíle v Mišja Peči. Byla to cesta Hobit 7c. Ze skal to odpoledne odjížděla s myšlenkou na Hobita, v duchu si procházela jednotlivé kroky a do postele šla tento večer velmi brzy (v 19.30).

Poslední den vyskočilo dítě na nohy překvapivě brzy, první slova se týkala samozřejmě Hobita. Po vydatné snídani (kaše jako každý den) jsme se vydaly na poslední cestu ke skalám. V ranním chladu jsme vylezly Dragotovu 6b, Ela dále na OS dala Albanski Konjak za 6c+. Do Hobita nastupovala  malinko netrpělivá a v těžkém kroku vypadla. Cestu si dolezla, dala si čtvrthodinovou pauzu a klidná a odhodlaná Hobita 7c přelezla. Dosud nej přelez!!! Bylo nám líto, že podzimní prázdniny končí a musíme zase do školy. Domů jsme ale odjížděly spokojené a natěšené na příště.

Petra  a Eliška