Adamovští, Hanibalovci, Janošovci, Smigovci, Tomášci a Žalští, skály, kemp, bazén, horko, zvuky presek a karabin a Prázdniny!!!
Sobota po vysvědčení: Hm, člověk by neřekl jak krátkou dobu trvá cesta s GPS navigací a jak dlouhou dobu podle mapy (jako minulý rok). Kemp jsem si představovala jinak, hůř. Potěšilo, že tam měli čisté sprchy a WC, lajnu, stínek na stany, který jsme nevyužili, protože lilo), za kempem více lesních jahod než jsem jich viděla a snědla za celý život a poměrně málo lidí;) Jelikož jsme se celé odpoledne jen vybalovali a zabydlovali, šli jsme do skal na procházku až k večeru, začalo mírně poprchávat. No a večer už lilo – a to tak že fest;)
Nedělní ráno bylo všechno mokré, no aspoň že přestalo pršet. Zakazovali nám dotýkat se stanů zevnitř. Naštěstí se brzy vyjasnilo a my mohli konečně vyrazit lézt do oblasti Mirow. Pěkná procházka do skal, přes louky, pole, chodníčkem přes údolí. Turnia Kukuczki: Nieznana rysa, Zloty strzal, Tygrysie napieraj, Ponury pocitek sezonu, Glebogryzarka, Lewa depresja, Ostatnia Dzialka, Tydzien na dzialce… Lezení tam bylo supr, každý vylezl co se dalo, od 4 (mrňata) do 8+ (Eli + Adam Smiga). Celý den nádherně svítilo slunko. Jakmile jsme došli zpět na parkoviště, přišel další slejvák. Trošku jsme se báli, že zas budou stany plavat, ale dojedem do kempu a tam úplné sucho. Večer ale došlo i za Rzedky a noc opět prolila.
Pondělí ráno, neveselé, leje a leje. Náhradní program pro lezce? Milo Climbshop Transformator, samosebou. Krásný obchod s lezeckými hadry a matrošem. Museli jsme (někteří, až na mne, protože já věděla hned, že ty kalhoty chci) dlooouho vybírat;) Ty 2 hodiny byly moc příjemné. Liják ale nepřestával, tak jsem se rozhodli zařadit do týdenního soustředění aquapark, velký bazén, dětské bazény, tobogán, dokonce i malý bazén s s lezeckou stěnkou, no, DWC (deep water climbing) to zrovna nebylo, jen takové PWC (plytká water climbing), asi 100 druhů saun a hooodně vostrou plavčici, které spíš vypadala jako sekuriťačka;) Lilo ještě když jsme v pohodovém bufáči nad bazénem večeřeli zapiekanki, pizzy, zmrzlinové poháry a podobné pro horolezce velmi hodnotné dlabance. Prostě relax den.
V úterý ráno, světe div se, neprší, je příjemně, slunko zase svítí a my konečně vyrážíme do rzedkowických skal !!! přidává se k nám ještě partička dalších dětí z oddílu, Špokovci a Vlachovci, kteří kempují také v Rzedkowicích, drobátko dobrodružněji než my – u Boženky;) Lezeme Zegarowou, je našimi lany ověšená úplně ze všech stran, celý den, snad každý pokusuje na všech možných cestách, děti i dospělí. Droga Baranka, Poslizg kontrolowany, Zwierciadelko, Filarek atd atd…. Slunko pálí, schováváme se pod stromy, do stromů, troška nízkého stromolezec, obešlo se bez větších úrazů;) Pak ještě pár nejodvážnějších (a nejméně hladových) kvečeru pokračuje na Lechworu, kde dáváme dvě 24metrové cesty, Komin Lechwora VI a Magnezjowka VI.2+ a jdem taky domů. Dobře jsme dneska zalezli!
Středa, třetí den lezení, vyrážíme na Apteku, kterou jsme si pěkně osahali před rokem. Opět, věšíme všechna lana, chodíme do cest snadných, do cest lezitelných i do úplných šíleností, na prvním, na druhém, lezeme co to dá, blbnem v lese. Pavulon, Prostowanie wyciskow, Szybka dwojka, Ukaz carski, Wariant T, atd atd… V dálce hřmí a vypadá to, že bude (jak nečekaně) slejvák, a fakt nechceme aby nás to chytlo ve skalách, takže balíme, vždyť zítra je taky den.
Ve čtvrtek ráno volíme zase rzedkowické skalky, opouštějí nás Adamovští, zítra totiž startují na „velké“ závody IRCC do Petznu. My dnes Slonieczna Turnia, spíše kratší cesty, zkoušíme zas na prvním, druhém, slaňování, zakládání jištění, rušení a vůbec všechno, co malí horolezci ve skalách potřebují umět. Szare koszmary, Szczesc Boze, Drink Bar, Sloneczny filar, krásná louka, slunko svítí (ponaučení pro mě: mezi copánky mazat opalovacím krémem;), žádné mraky, nahoru na skály se dalo vyjít pěšky kolem a vidět celé okolí, nádhera. Při podvečerním návratu měli ještě někteří chuť na Lechworu, ale nakonec se domluvili na brzké páteční ráno. Večer konečně celý týden slibovaný táborák, buřty, písničky a všechno co k tomu patří!
Když jsem se v pátek probudila, táta ani Pepa už v kempu nebyli. Žeby opravdu včera odložená Lechwora? Posnídala jsem, vzala Dodu a došly jsme do skal když už měli oba chlapi Lechworu vytaženou, tož jsme ještě všichni vylezli jednu dlouhou cestu vedle, se kterou jsme měli někteří nevyřízené účty ještě od úterka. Pak jsem s tátou ještě chvíli zůstali na Zegarce a pokusovali naše oblíbené: Poslizg kontrolowany a (velikonočního;) Baranka. Pak zpátky do kempu, balit, rozloučit se s Tomáškama, Šmigama (hihi), Hanibalama, kteří tu všichni ještě na víkend zůstávají a polezou, polezou a zase polezou… Jojo, bylo to s nimi SUPER!
