Mistrovství Polska v bolderingu

29.8.2014: Ogólnopolskie Mistrzostwa Młodzików i Dzieci w boulderingu, Jaworzno

Moderní bouleringovou arénu pro Mistrovství Polska pořadtelé připravili v centru města Jaworzno.

Naše skromná výprava výrazně zamíchala kartama a získala 3 medaile. V kategorii dívek do 14 let zvítězila Eliška Adamovská, Markéta Janošová vybojovala bronz v kategorii do 12 let a Adam Adamovský porazil všechny kluky do 10 let.

Také další závodníci: Dája, Kika a Marek si užily atmosféru velkých mazinárodních závodů a posbírali mnoho zkušeností.

Obrovská gratulace!!!

Majstrovstvá SR 2014

Majstrovstvá SR v lezení detí a mládeže 2.8.2014

Když už jedem takovou dálku, pojali jsme to jako minisoustředění. V pátek v čas našeho příjezdu „místní“ borci světové úrovně Tomáš Mrázek a Ďuro Repčík ještě makají na stavění cest, ladí, zkoušejí, tak zůstáváme na stěně, ať nasajeme atmosféru závodního prostředí.

Sobota ráno, sjeli se závodníci ze Slovenska, Čech, Moravy i Maďarska, spousta známých, kamarádů, příjemná atmosféra, jak je na závodech kde se sejde hromada dětí z různých zemí obvyklé, vzájemné hecování, fandění, slzy, pády, úsměvy, radost… 3 kvalifikační cesty pro každou kategorii, prý trošku těžké, no, trošku víc, ale co je to „těžké“(?), jsme na velkém mezinárodním mistráku, tož zatnout zuby a makat, chlapci a děvčata;)

Hodinka, dvě mezi kvalifikací a finálovými boji byla pro děti vyplněna příjemnými bouldrovými „závody“, nic se nepočítalo, vůbec nešlo o žádná pořadí, žádné postupy, žádné součty bodů, prostě topuješ – tumáš lízátko, pohodička. A bouldery to byly pěkné, lehké i těžší, bylo vidět, že si stavěči s cestami opravdu vyhráli.

Většina našich postupuje do finále, a to jsou teprv cestičky, tam se láme chleba, mágo sněží po celé hale, unavené prsty se rozevírají, nikdo nekončí jen tak zadarmo… Maki Janošová (U12) vybojovala celkové 4. místo, velmi dobře! Adam Adamovská v kategorii U10 bronz, stejně jako jeho sestra Eliška (U14), ve stejné kategorii Dája Žalská 8. a Mariánka Janošová (U10) velmi pěkné dělené 7.8. místo.

Bleskové vyhlášení, rozdání pohárů, parádních diplomů i cen, chvilka slávy pro malé lezce a lezkyně a den by měl končit, závodníci se s rodiči zase rozjeli zpět domů. My zůstáváme, havířovské děti blázní na bouldrovce, těch pár cest bylo pro ně hoooodně málo…  Snažíme se je šetřit – zítra nás čeká soustředění ve skalách, ale nelze je odtrhout od chytů, z lajny, prostě hodně dobrá kondiční příprava.

Neděle, vyrážíme brzy do blízké oblasti Pajštún, pěkné místo, půlhodinová tůrka lesem a přicházíme ke zřícenině hradu, na jejíchž „základech“ lezeme. Příjemné, děti trénují na prvním i na druhém, cesty lehčí i těžké, kolem poledne dáváme za pravdu Marcelovi, který nás (neděle…) vytáhl ze spacáků asi o 3 hodiny dříve než je obvyklé – protože to začíná vypadat na solidní bouřku. A taky že ano, jsme rádi i za těch pár cest, pokoušíme počasí do poslední chvíle a odměnou nám je promočení do poslední nitky…naštěstí až cestou k autu, no, děti mají další zážitek. Odpoledne po návratu na stěnu padá rozhodnutí zůstat až do pondělí, a právě v pondělí naplno potrénovat v hale. Takže znovu trošku bojujeme s na lezení namlsanými dětmi a šetříme je na zítřek. A znovu jsme bez šance – zase bouldrují jako o život.

Pondělí. Drsný tréninkový den. Na stěně jsme už v 10 ráno, děti lezou co se dá i nedá, své kvalifikační cesty ze soboty, pokusují finálovky, i spousty dalších místních cest, mezitím odskakujeme jen na chvilky balit, vařit, jíst, v 8 večer má každý přes 10 těžkých cest, skládáme do auta bágly i děti, loučíme se s přáteli, těmi neskutečnými lidmi na K2 a vyrážíme k domovu. Hodně dobrý lezecký víkend!

Kompletní oficiální výsledky.

Rzedkowice 2014

Adamovští, Hanibalovci, Janošovci, Smigovci, Tomášci a Žalští, skály, kemp, bazén, horko, zvuky presek a karabin a Prázdniny!!!

Sobota po vysvědčení: Hm, člověk by neřekl jak krátkou dobu trvá cesta s GPS navigací a jak dlouhou dobu podle mapy (jako minulý rok). Kemp jsem si představovala jinak, hůř. Potěšilo, že tam měli čisté sprchy a WC, lajnu, stínek na stany, který jsme nevyužili, protože lilo), za kempem více lesních jahod než jsem jich viděla a snědla za celý život a poměrně málo lidí;) Jelikož jsme se celé odpoledne jen vybalovali a zabydlovali, šli jsme do skal na procházku až k večeru, začalo mírně poprchávat. No a večer už lilo – a to tak že fest;)

Nedělní ráno bylo všechno mokré, no aspoň že přestalo pršet. Zakazovali nám dotýkat se stanů zevnitř. Naštěstí se brzy vyjasnilo a my mohli konečně vyrazit lézt do oblasti Mirow. Pěkná procházka do skal, přes louky, pole, chodníčkem přes údolí. Turnia Kukuczki: Nieznana rysa, Zloty strzal, Tygrysie napieraj, Ponury pocitek sezonu, Glebogryzarka, Lewa depresja, Ostatnia Dzialka, Tydzien na dzialce… Lezení tam bylo supr, každý vylezl co se dalo, od 4 (mrňata) do 8+ (Eli + Adam Smiga). Celý den nádherně svítilo slunko. Jakmile jsme došli zpět na parkoviště, přišel další slejvák. Trošku jsme se báli, že zas budou stany plavat, ale dojedem do kempu a tam úplné sucho. Večer ale došlo i za Rzedky a noc opět prolila.

Pondělí ráno, neveselé, leje a leje. Náhradní program pro lezce? Milo Climbshop Transformator, samosebou. Krásný obchod s lezeckými hadry a matrošem. Museli jsme (někteří, až na mne, protože já věděla hned, že ty kalhoty chci) dlooouho vybírat;) Ty 2 hodiny byly moc příjemné. Liják ale nepřestával, tak jsem se rozhodli zařadit do týdenního soustředění aquapark, velký bazén, dětské bazény, tobogán, dokonce i malý bazén s s lezeckou stěnkou, no, DWC (deep water climbing) to zrovna nebylo, jen takové PWC (plytká water climbing), asi 100 druhů saun a hooodně vostrou plavčici, které spíš vypadala jako sekuriťačka;) Lilo ještě když jsme v pohodovém bufáči nad bazénem večeřeli zapiekanki, pizzy, zmrzlinové poháry a podobné pro horolezce velmi hodnotné dlabance. Prostě relax den.

V úterý ráno, světe div se, neprší, je příjemně, slunko zase svítí a my konečně vyrážíme do rzedkowických skal !!! přidává se k nám ještě partička dalších dětí z oddílu, Špokovci a Vlachovci, kteří kempují také v Rzedkowicích, drobátko dobrodružněji než my – u Boženky;) Lezeme Zegarowou, je našimi lany ověšená úplně ze všech stran, celý den, snad každý pokusuje na všech možných cestách, děti i dospělí. Droga Baranka, Poslizg kontrolowany, Zwierciadelko, Filarek atd atd…. Slunko pálí, schováváme se pod stromy, do stromů, troška nízkého stromolezec, obešlo se bez větších úrazů;) Pak ještě pár nejodvážnějších (a nejméně hladových) kvečeru pokračuje na Lechworu, kde dáváme dvě 24metrové cesty, Komin Lechwora VI a Magnezjowka VI.2+ a jdem taky domů. Dobře jsme dneska zalezli!

Středa, třetí den lezení, vyrážíme na Apteku, kterou jsme si pěkně osahali před rokem. Opět, věšíme všechna lana, chodíme do cest snadných, do cest lezitelných i do úplných šíleností, na prvním, na druhém, lezeme co to dá, blbnem v lese. Pavulon, Prostowanie wyciskow, Szybka dwojka, Ukaz carski, Wariant T, atd atd… V dálce hřmí a vypadá to, že bude (jak nečekaně) slejvák, a fakt nechceme aby nás to chytlo ve skalách, takže balíme, vždyť zítra je taky den.

Ve čtvrtek ráno volíme zase rzedkowické skalky, opouštějí nás Adamovští, zítra totiž startují na „velké“ závody IRCC do Petznu. My dnes Slonieczna Turnia, spíše kratší cesty, zkoušíme zas na prvním, druhém, slaňování, zakládání jištění, rušení a vůbec všechno, co malí horolezci ve skalách potřebují umět.  Szare koszmary, Szczesc Boze, Drink Bar, Sloneczny filar, krásná louka, slunko svítí (ponaučení pro mě: mezi copánky mazat opalovacím krémem;), žádné mraky, nahoru na skály se dalo vyjít pěšky kolem a vidět celé okolí, nádhera.  Při podvečerním návratu měli ještě někteří chuť na Lechworu, ale nakonec se domluvili na brzké páteční ráno. Večer konečně celý týden slibovaný táborák, buřty, písničky a všechno co k tomu patří!

Když jsem se v pátek probudila, táta ani Pepa už v kempu nebyli. Žeby opravdu včera odložená Lechwora? Posnídala jsem, vzala Dodu a došly jsme do skal když už měli oba chlapi Lechworu vytaženou, tož jsme ještě všichni vylezli jednu dlouhou cestu vedle, se kterou jsme měli někteří nevyřízené účty ještě od úterka. Pak jsem s tátou ještě chvíli zůstali na Zegarce a pokusovali naše oblíbené: Poslizg kontrolowany a (velikonočního;) Baranka. Pak zpátky do kempu, balit, rozloučit se s Tomáškama, Šmigama (hihi), Hanibalama, kteří tu všichni ještě na víkend zůstávají a polezou, polezou a zase polezou… Jojo, bylo to s nimi SUPER!