Když jsme začátkem prosince byli se Smigovými a s Eliškou na závodech v Jastrzebiu, dostali jsme pozvání na další akci. Konala se v nově otevřené stěnce v Rudě Sl. Eliška měla bolavou nohu, takže s námi nejela, což byla velká škoda. Tedy jsme vyrazili jedním autem, tři malí závodníci a dva velkoši.
Stěna v R.S. byla tímto závodem slavnostně otevřena, posvětit ji přišli i dva faráři, což bylo pro naše děti zajímavou podívanou. Právě zpřístupněné prostory nás mile překvapily. Celek působil jako klasická boulderovka se čtyřmi různě převislými profily, ovšem za místností, kde byly stolky a křesílka, se nacházelo cosi jako bunkr.
Moc chytů jsme tam nenašli, ale zato spoustu slepených šutrů a do zdi vydlabaných dírek. Pro soutěžící bylo připraveno 18 boulderů různé délky, výšky a obtížnosti. Zajímavý byl i systém bodování. Za TOP prvním pokusem byly 2 body, za TOP každým jiným pokusem byl bod. Dále se zapisovaly bonusy za zóny. Naši závodníci byli v nejmladší kategorii.
Postupně se snažili zdolat cesty, některé byly lehčí, jiné těžší až velmi obtížné a zapeklité. Mariánka lezla moc hezky, přelezla spoustu obtížných kroků. Velmi ji limitovala její výška. Vyskočila však na bednu, dosáhla na 3.místo. Adámek má boulderování moc rád. Bylo to vidět. Lezl až do poslední minuty a postupně řešil obtížnější a obtížnější problémy.
Vylezl mnoho a zvítězil. Stejně skvěle si vedla i Markétka, která mezi nejmladšími děvčaty zvítězila s naprostou převahou. Ukázala se jako pravá šampionka a hlavně bojovnice, která neleze jen pro umístění, ale hlavně proto, že ji to nesmírně baví. Přestože byla očividně nejlepší, neusnula na vavřínech, leč snažila se přelézt bouldery, které byly postaveny pro starší děti a měly velmi dlouhé kroky.
Vymýšlela různé fígle, při kterých bylo jasné, že kromě toho, že jí to výborně leze, jí to také skvěle myslí. Z Polska jsme se vraceli s utrmácenými a přešťastnými dětmi.