Sobotní ráno bylo trošku mlhavé a moc se nám z postelí nechtělo. Vyjeli jsme autem s Adamovskými, cestou se stavili v Těrlicku pro Janošovy, a pak jsme společně vyrazili směr Krakow. Počasí nebylo nejlepší, ale nálada v autech jako vždy výborná. Necelé 2 hodinky a byli jsme na místě, tentokrát výjimečně téměř bez kufrování.
Po vystoupení z auta na rozpáleném parkovišti jsme zjistili, že je tam asi o 15 stupňů tepleji než když jsme ráno vyjížděli z Havířova. A další překvapení: Ve staré továrně postavené, uvnitř ale pěkně moderně upravené lezecké centrum Avatar. Cesty všech možných obtížností, houpačka, pytle na odpočinek i na povalování, natažená lajna a výborná bouldrovka.
Po úvodním slovu pořadatele se do 5 minut začalo závodit. Disciplína: obtížnost. Pouze 2 věkové kategorie, každá měla 6 kvalifikačních cest. Cesty byly očíslované přibližně podle obtížnosti, ale každý si mohl sám určit, v jakém pořadí je poleze. Topli jsem skoro všichni skoro všechno, postup do finále byl jistý. Někteří jsme se trošku „nudili“, jak je to lehké, ale finále nás mělo z podobných nálad rychle vyléčit – jak uvidíte dále.
Před finálovými cestami byla asi hodinka pauza, tu jsme využili k hraní badmintonu, házení, svačení a dalším horolezcům blízkým aktivitám. Už při prvním pohledu na finálové cesty bylo jasné, že tohle bude úplně jiná liga než kvalifikace. Starší kategorie dokonce lezla na prvním. Prohlídka finálovek, chvíle v izolaci a jdem na to. Těžké, fakt hodně těžké. První finálovou cestu ve své kategorii čistě topla jen Maki, druhou také Maki a Eliška.
Byl to boj. Po finále jsme měli zase nějaký čas volný, tak jsme vyrazili ven z haly zase trošku zasportovat. Švihadla – dvojitá(!) – a podobné legrácky. Nejlíp z nás všech skákala Madla. Na to, jak je maličká, jí to šlo neuvěřitelně dobře.
Pak vyhlášení – Eliška a Maki ve svých kategoriích jasně první. Adámek mezi klukama druhý, lepší byl v součtu dvou finálových cest jen polský fenomén Kostek Sobanski. Na mně byly ty finálovky trošku moc, stačilo to na 16. místo z 30-ti. Ale budu trénovat! Domů jsme odjížděli už za tmy a na zadních sedadlech bylo tentokrát (prý) úplné ticho. Já nevím, já jsem spala, jako všichni ostatní, takže vám k tomu už nic víc nepovím…:) Byly to super závody!
Report pořadatele a kompletní výsledky
